Neustále jsem coby lékař dotazován na názor na eutanázii. Nebo spíše na to, co říkám na návrh poslance MUDr. Borise Šťastného. Návrh, který předložil, je zatím velmi nekonkrétní a neřeší několik důležitých otázek. Předpokládá legální možnost aktivní asistované sebevraždy, tj. možnost dát pacientovi informace a prostředky, kterými si sám vezme život. Již dnes existuje pasivní možnost, kdy pacient může odmítnout léčbu, odmítnout léky nebo odejít na vlastní žádost z nemocnice, což může vést i k jeho smrti.
Aktivní eutanázie nabízí několik možností. Jednou z nich je právě doktorem Šťastným navrhovaná tzv. asistovaná sebevražda. Pacient by byl po jistých administrativních/právních úkonech informován o způsobu a byl mu umožněn přístup k prostředkům, kterými by se posléze sám usmrtil.
Nedokáži si představit, jak by takové počínání vypadalo v praxi ani kdo by byl tou osobou, která by pacienta takto instruovala a která by mu k lůžku připravila potřebné prostředky. Mluvit v tomto případě o medikamentech lze asi těžko, když by tyto přípravky měly sloužit k vědomému usmrcení pacienta. Zřejmě by to dělal nějaký vyškolený personál (nebo soudce, starosta, ředitel nemocnice????). Naprosto a zcela zásadně odmítám možnost, že by touto osobou byl lékař nebo zdravotní sestra. Pokud by tomu tak mělo být, pak by eutanázie musela být jedním z výkonů hrazených zdravotní pojišťovnou. Z mého pohledu něco zcela nepřípustného. Jsem lékař a lidské životy zachraňuji a udělám pro to cokoli. Nikomu k sebevraždě pomáhat nebudu.
Podotýkám, že navrhovaná podoba eutanázie by neřešila případy pacientů, kteří již nejsou schopni sami takto instruovanou sebevraždu vykonat, což by si příznivci tohoto návrhu měli uvědomit. Např. tato legislativní úprava by i tak nevyřešila medializovaný případ Terri Shiavo, která byla více než 15 let v kómatu. Domnívám se, že právě medializace podobných případů přesvědčuje lidi o potřebě legislativní úpravy eutanázie. Navrhovaná norma doktora Šťastného by však tyto případy neřešila.
Řekl bych, že návrh na aktivní eutanázii řeší jen a pouze nedostatečnou péči, kterou věnujeme starým a nevyléčitelně nemocným pacientům. Nevyléčitelně nemocní nejvíce netrpí bolestí, jak se často píše, ale samotou. Bolest samotná se dá odstranit tišícími prostředky, duševní bolest jen a jen lidskou péčí, dobrým slovem..
Samota, strach z bolesti (ne bolest samotná), umírání v izolaci, strach z neznámého, tabuizovaná a odosobněná smrt. To jsou, dle mého názoru důvody, které vedou k návrhům o potřebě eutanázie. Debata by se měla spíše vést o lepší péči o staré a nemocné, o nedostatečném počtu lůžek v hospicích a podobných zařízeních, o malých investicích do této oblasti. Obecně by se mohla rozvinout debata o stáří, nemocech a smrti, o tom, co nás všechny čeká, protože čas měří všem stejně a nemoc se nikomu nevyhýbá.
