Agresivní společnost aneb čeho je moc, toho je příliš..

Na blogu se dá dočíst o všem možném i nemožném. V poslední době mě zaujaly debaty, zřejmě více než články, o rasismu a xenofobii. Tolik nesnášenlivosti, agresivity a zášti. Kde se to v lidech bere? A proč? K tomu přibyly případy týrání a mučení kočky a bandy mladých násilníků, umláceného dítěte a šikany ve školách.. Nad tím už člověku zůstává rozum stát. Je to vůbec možné? Zdánlivě tato témata spolu nesouvisí. Ale jen zdánlivě..

Již několik přispěvatelů se dotklo tématu videa na you tube o opilé kočce a bandě násilníků, kteří si sadistickou podívanou krátili letní večer. Komu doma v mládí neříkali, že kočka se netahá za ocas a motýlkům se netrhají křídla? Jak je možné, že tolik mladých lidí (myslím, že desítka kluků a dívek na videozáznamu) se bavilo něčím tak drastickým a hrozným?

Zřejmě stejného věku jako jsou násilníci z případu kočka, jsou i mladí rodiče, kteří došli ještě dál a umlátili své dítě. Třiadvacetiletý otec umlátil dvouměsíční holčičku. Věc, kterou nechápu. Když už se dítě narodilo a rodiče ho nechtěli, proč ho nedali k adopci nebo do baby boxu? A kdyby to byl případ ojedinělý, ale na konci prosince se to samé stalo ročnímu dítěti a pro změnu, otci bylo kolem čtyřiadvaceti let. Ten před tím div neumlátil svého psa na dvorku před zraky sousedů. A nic se nestalo. Nakonec zabil i své dítě.. A tolik přetřásaný případ Honzík už jen dokresluje tolik smutnou bilanci.

Všechny tyto případy mnou hluboce otřásly. Jak je možné, že se dnes u nás něco takového děje? A hlavně, že se to děje před zraky jiných lidí a nikdo s tím nic nedělá. Opravdu jsme tak zahledění do sebe, že nám jsou osudy jiných lhostejné? Nevím, ale podle filmu „Pošli to dál“, jsem se rozhodl, že s tím chci něco dělat. Stačí přesvědčit tři další lidi, že něco je špatné a že se s tím musí něco udělat a bude-li to posílat takhle každý dál, změní se to. Společně s hnutím Stonožka – Na vlastních nohou,  jsme se rozhodli pomoci zastavit další z negativních jevů - šikanu.

Šikana existovala, existuje a zavírat před ní oči nestačí. Jak je vidět z předchozích případů, zvykat si na agresivní chování od mládí přináší katastrofální důsledky. Šikana na školách je v současné době velmi rozšířená. Přehlížet ji nebo tvrdit, že neexistuje je nezodpovědné. Ono nevidění a přehlížení má ve svém důsledku fatální následky – celoživotní trauma a noční můry obětí. Bohužel, velmi často je i šance, že se z oběti v budoucnu stane stejný, nebo ještě brutálnější agresor.

Nevím, čím to začíná (kočka), a kde to končí (dítě). Ani nevím, zda v těchto případech hrála roli šikana v mládí nebo jen špatná rodičovská výchova. Kolem sebe ale vidím, že jsme si zvykli agresivní chování ostatních tolerovat, přehlížet, prostě být k němu lhostejní. Jak je vidět, nepřináší to nic dobrého. Pokusme se, každý z nás, nepřehlížet agresivitu v rodině, ve svém okolí, mluvme o ní, netolerujme ji. Možná pak máme naději, že nebude docházet k tak odporným a hrůzným případům, o kterých dnes a denně slýcháme.