Důchod, důchodci, důchodky, důchoďák..

V sobotních novinách se objevily komentáře v souvislosti s rezidencí jednoho expolitika na Floridě, oblíbené to destinaci amerických penzistů a seniorů. Okomentováno to bylo dosti pejorativně, což mi připomnělo, že v Česku je zažité říkat seniorům důchodci. Už to zní jako by byli nějak postižení. "Důchodci jdou v důchodkách pro důchod z domova důchodců." Zní to šíleně, pěkně děkuji, nechci. Člověk se jen tím, že překročí určitý věk, nestane okamžitě jiným, méněcenným a nemocným tvorem s pohrdavým označením „ důchodce“! Vídám kolem sebe pravý opak, aktivní lidi v určitém věku, kteří nám mohou předat své zkušenosti. Není sebemenšího důvodu, proč bychom je měli odkopnout a odklidit někam na okraj společnosti. Víme, že populace v Česku stárne. A tihle „důchodci“ budou za pár let nejvýznamnější složkou české společnosti.

Není bez zajímav

osti a určitě jste si toho všimli, že v Česku existuje ageismus, neboli diskriminace lidí pro jejich stáří, typická i svým škatulkováním – starší lidé jsou senilní, dementní, smrdí, nemají peníze, věčně si stěžují, obcházejí s letáky supermarkety, atd. Neříkám, že se ve stárnoucí skupině takoví jedinci nenajdou, stejní jedinci jsou ale i v jiných věkových skupinách. I u nás máme tisíce starších spoluobčanů, jsou aktivní, mají chuť do života, chtějí něco dělat, být i ve svém věku potřební. Sportují, zajímají se o kulturu, divadlo, čtou. Běžte se schválně někdy podívat do městské knihovny. Studenti a senioři patří mezi nejčastější zákazníky! Říká se, že Vrchlického v jeho 50 letech oslovovali „ctihodný kmete“. Nevím, co by vám na tohle oslovení řekl dnešní, dejme tomu šedesátník. V lepším případě by vás ignoroval a myslel si něco o bláznech a v horším by vám asi napráskal.

Možná tím, že jsem lékař, si těchto věcí všímám víc. Určitě je to ale tím, že také jednou zestárnu a nebude mi tak úplně jedno, jak se ke mně budou chovat ti „mladší“.

Denně se setkávám se starším lidmi, kteří se právě do těch škatulek nehodí, studují Univerzity třetího věku, ovládají internet, cestují a život rozhodně nevzdávají. Nevím, proč se právě o takových lidech nepíše. Média nám neustále prezentují stereotyp důchodce-stěžovatele, který nemá ani 30 Kč na poplatek u lékaře. V drtivé většině tohle ale není pravda! Jistě existují ti, co to vzdali, jen nadávají, nic je nebaví. Možná jsou takoví, protože jsme jim my, mladší, nedali jinou možnost. Proto bychom si právě z té „smradlavé Floridy“, plné krokodýlů a „důchodců“ měli vzít příklad. Není tam zvláštností, že se starší spoluobčané sdružují v různých dobrovolnických klubech – pomáhají zahraničním studentům, učí kubánské přistěhovalce anglicky, vedou zájmové kroužky, pomáhají radnici při různých společenských akcích a událostech. Jsou aktivní, žijí a užívají. Jsou takoví i proto, že o ně má společnost zájem, že je neodkopla někam na okraj, do „důchoďáku“.

Tohle bychom si měli uvědomit my všichni, co jsme dnes „mladší“. Tak, jak se chovají „dospělé“ děti ke svým rodičům dnes, tak se k nim jejich děti budou chovat za pár let. Chybí nám dostatečná míra pokory, chybí nám úcta k těm, kteří nás vychovali a kteří dokud mohli, tak se o nás bez řečí starali.